Náděj

15. července 2007 v 10:28 | sunny |  #Povídky#
Náděj, to co umírá poslední. Někdy ji proklínám, ví být totiž i falešná co si často nevšímáme a lež si s ní ruku podává, tak proč jí věřit? Vstát ráno a doufat, že se změní něco na co nemáme vlyv? Často s nádějí klečíme a modlíme se. Proč? Aby nám prodloužila trápení? Děkuji, neprosím si také něco. I tak se k nám s každé strany vtírá, život je jí plný a naco? Zakazuje zapomínat a hledat něco nové, vrací nás k počátku našeho trápení, aby jsme se nedokázali odpoutat od minulosti a my se dál válíme v bahne vzpomínek. Máme ho plné uši, proto neslyšíme volání jiných, co nám chtějí pomoct. Marně si ho vytíráme z očí, je tam stále a nevidíme nové cesty, kudy vypadnoout z toho svinstva, neustále sa nim krmíme a máme ho plnou pusu, tak se nedivme, že někdo nerozumí našim snům. A když náhodou najdeme cestu kudy jít, dostaneme se na břeh, aby jsme se zbavili toho těžkého bahna, přijde náděj a postrčí nás zpět. Jak ji máme v sobě nosit, když sama se na nás směje, má radost z pohledu na nás, když se bezmocně válíme jak prasata? Už mě z tolké naděje propadá beznáděj. Při ní vidět alespoň konec, i když nechtěný ale potřebný pro nové začátky..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama